Roxy
Jediná z “19 statečných”, která nikdy nebyla na naší klinice. Její příběh začal také v únoru 2019. Tehdy mi z útulku volali, že mají malé štěně se zlomenou nohou, zda bych mohla pomoci. Poslali RTG snímky. Ze snímku bylo patrné, že ošklivá zlomenina stehenní kosti se sice už hojí, ale téměř cela kost je postižena infekcí- je zde těžký infekční zánět kosti, rozsáhlá ostheomyelitida. Nedá se s tím už vůbec nic dělat. Již z předešlých zkušeností jsme věděli, že i když odeberete vzorky, vykultivujete původce (bakterii) a nasadíte tak antibiotika “na míru” (antibiotikum bakterii spolehlivě zabijí v laboratorních podmínkách), s tak rozsáhlou infekcí kosti už nic nezmůžete, zvláště u chronických případů. Infekce v kosti už v podstatě zůstane a i u lidí pak může dělat problémy třeba i po 10 letech (závisí na imunitním systému). Jelikož stene bylo celkově klinicky kupodivu v pořádku, žralo, rozhodli jsme se raději nezasahovat. Někdy se udělá více škody, snažíte-li se něco (cokoliv) udělat. Zároveň jsem ale věděla, že šance pro stěně na přežití v útulku jsou malé, a tak jsem chtěla alespoň nějak pomoci. Pokusím se najít štěněti adopci. Věděla jsem také, že když řeknu, že štěně bude adoptováno, dají ho na jiné místo, nikoliv do hlavního útulku, snad i naočkují a bude tak mít větší šanci na přežití. I díky tomu, že štěně bylo krásné, podařilo se mi po Facebooku najít v Čechách adopci. Bohužel cely proces, zejména transport do Čech, je trochu náročnější a zdlouhavý. O adopci přímo v Egypte už jsem psala u pejska jménem Trio. Už jsem se o to ani nepokoušela. Tak tedy - štěně musí být nejprve naočkováno proti vzteklině (samozřejmě vedle dalších infekčních chorob). To může být provedeno nejdříve ve 3 měsících věku. Měsíc po vakcinaci se odebírá vzorek krve a posílá do akreditované referenční laboratoře v EU. Zde je vzorek testován na protilátky proti vzteklině- zda si je pes po vakcinaci vytvořil. Laboratoř Vám pak pošle oficiální dokument. Pokud je vytvořeno dostatečné množství protilátek, zvíře může cestovat po 3 měsících od odběru vzorku krve. Z toho vyplývá, že štěně nemůže být transportováno dříve než ve věku 7 měsíců. Dále pak samozřejmě musí být očkováno proti dalším infekčním chorobám jako je psinka a parvoviróza, odčerveno, aplikovány antiparazitika a musí být celkově zdravé.
|
Kámen úrazu byl, že štěně bylo v útulku, nikoliv na klinice a tudíž jsem byla závislá na tom, zda útulek štěně takto k transportu “připraví”. Jedna z hlavních věcí, co jsem se v Egypte naučila (a mnohdy dost tvrdým způsobem) je - všechno si udělej sám nebo s tím nepočítej! Předejte se tak velkému stresu, frustraci, beznaději a bezmoci. Spoléhejte se jen sami na sebe a nikomu nic nevěřte. To je základ. Jenže takové “nastavení” člověk z Evropy normálně nemá, dokud nepadne tvrdě na hubu...
Původní adopce nakonec byla zrušena. Když už se celý ten proces blížil ke konci, paní si to rozmyslela... A bylo to dobře. Roxy se tak dostala do rodiny, která je pro ni jedním slovem nejlepší. A tady se opět potvrzuje - vše je tak, jak má byt. Roxy a její nová rodina z Tábora si vzájemně sedli doslova jak “prdel na hrnec”. Jsem za to nesmírně vděčná a moc moc děkuji za perfektní péči o Roxy, i přes její občasné vrtochy;)
No jo, Baladi psi i tím, čím vším si musí projít, jsou velké osobnosti a život s nimi je bohatý a pestrý, rozhodně ne všední.
A jak to dopadlo s Roxyninou nožičkou? Taktéž lékařský zázrak v režii přírody! Infekce a závažná osteomyelitida se “nějaký zázračným způsobem” vyřešila- jen a jen zásluhou Roxy a její vůle k životu. Neměla žádnou léčbu a strava v útulku rozhodně není dostačující... Zlomenina a infekce postihla růstovou ploténku stehenní kosti, tím se zastavil růst kosti (dlouhá kost roste ze 2 růstových plotének umístěných každá na jednom konci kosti před “hlavicemi”) a končetina zůstala o velký kus kratší. Jenže! Kdo by si toho všiml, když Roxy bez problémů uběhne desítky kilometru. O to překvapivější jsou její RTG snímky z kontroly!
Na přírodu prostě celá lékařská věda prostě nemá a nikdy mít nebude! ;)
Původní adopce nakonec byla zrušena. Když už se celý ten proces blížil ke konci, paní si to rozmyslela... A bylo to dobře. Roxy se tak dostala do rodiny, která je pro ni jedním slovem nejlepší. A tady se opět potvrzuje - vše je tak, jak má byt. Roxy a její nová rodina z Tábora si vzájemně sedli doslova jak “prdel na hrnec”. Jsem za to nesmírně vděčná a moc moc děkuji za perfektní péči o Roxy, i přes její občasné vrtochy;)
No jo, Baladi psi i tím, čím vším si musí projít, jsou velké osobnosti a život s nimi je bohatý a pestrý, rozhodně ne všední.
A jak to dopadlo s Roxyninou nožičkou? Taktéž lékařský zázrak v režii přírody! Infekce a závažná osteomyelitida se “nějaký zázračným způsobem” vyřešila- jen a jen zásluhou Roxy a její vůle k životu. Neměla žádnou léčbu a strava v útulku rozhodně není dostačující... Zlomenina a infekce postihla růstovou ploténku stehenní kosti, tím se zastavil růst kosti (dlouhá kost roste ze 2 růstových plotének umístěných každá na jednom konci kosti před “hlavicemi”) a končetina zůstala o velký kus kratší. Jenže! Kdo by si toho všiml, když Roxy bez problémů uběhne desítky kilometru. O to překvapivější jsou její RTG snímky z kontroly!
Na přírodu prostě celá lékařská věda prostě nemá a nikdy mít nebude! ;)