Velký zázrak Malinká
Příběh fenečky pojmenované Malinká je tak emotivní, že ho dokážu vyprávět jen stěží a jen díky tomu, že má nádherný šťastný konec. Malinká je velkým zázrakem a je příkladem toho, ze nesmírná vůle a láska k životu nakonec dokáže překonat všechno.
Na kliniku mi z útulku přivezli male štěňátko. Tehdy jsem netušila, co mě čeká. Štěně se třáslo bolestí a hodně zapáchalo. Jedna zadní noha byla čerstvě amputována, z rány vytékal hnis. Druha zadní noha se zdála jako jediná v pořádku. Pravá přední noha byla v nepřirozené pozici, obvázaná špinavými, zapáchajícími, hnisem a exkrementy prosáklými obvazy. V druhé přední noze byla zavedena stejně špinavá kanyla a oba lokty byly otevřené, zhnisané, zinfikované, taktéž masivně znečistěné od exkrementů, obnažené kosti- jako je to obvykle u všech nechodících psů z útulku. Začínala jsem tušit, že pod obvazem objevím něco strašného (kdyby to šlo, nejraději bych si dala “frťana” na kuráž). V Egypte jsem se rychle naučila toto - nic jiného Vám nezbývá, musíte to (cokoliv) udělat, nikdo jiný to za Vás neudělá, nikdo jiný tomu zvířeti v utrpení nepomůže, prostě musíš. Hroutit se můžeš až potom. Dobře - jediná útěcha - zvířátko je v anestezii, je v osvobozujícím spánku, už necítí bolest a Vy se můžete rozhodnout. |
Štěňátko jsem uvedla do anestezie a odkryla odporný obvaz. Téměř všechny měkké tkáně na přední straně nohy chyběly. Zbyla jen kost a zadní část nohy. Vše zahnisané a zapáchající. V oblasti zapěstí byly v hnisu viditelné již odumřelé jednotlivé kůstky zápěstní. Tak a co teď? Co je nejlepším a nejhumánnějším řešením pro tohle štěně? Jedna zadní noha je už amputovaná a přední noha na stejné straně úplně zdevastovaná a velké pochybnosti, zda tohle je možné zachránit. Po těch všech zkušenostech z Egypta jsem šťastná, pokud pejsek má zdravé a funkční 3 nohy- to je bez problémů a takový hafan může prožít plnohodnotný život (většinou to vadí více lidem než tomu pejskovi). Ale 2 nohy? A ještě přední a zadní na jedné straně? To už je moc. Buď musíme tuhle přední nohu nějak zachránit a funkčně aspoň z 50% nebo je to marné...
Musím přiznat, že kdybych toto štěňátko dostala hned po jeho nalezu, uspala bych ho. Jenže osud s ním měl jiné plány...
Vyšlo najevo, že 2,5 měsíční štěně nejspíše sražené autem leželo u kraje silnice cca 2 týdny. Jak mohlo štěně s tak závažnými zraněními přežít navzdory těžké dehydrataci, infekci, bez potravy a také v nesnesitelném horku 2 týdny? Už to byl velký zázrak. Pak se dostalo do útulku, kde se amputovala naprosto zničená, roztříštěná zadní noha a byla snaha ošetřit a zachránit taktéž strašně zdevastovanou přední nohu. V útulku štěně strávilo asi 14 dni. Jeho stav byl stale vážný a tak mi ho přivezli. Během pobytu v útulku odumřeli všechny zápěstní kosti, ale navzdory silné infekci se začala tvořit celkem slušně vypadající granulační tkáň, což je známka hojení. Přes velmi špatný celkový stav štěněte, přes infekci a všechno hnisání, přes silně znečištěné prostředí, ve kterém štěně přebývalo (ve vlastních exkrementech) - a dobra granulační tkáň?! Nevzdáme to! Rozhodnutí o euthanazii bylo odloženo.
Vše jsme řádně vyčistili, odstranili všechnu odumřelou tkáň a úlomky kosti a aplikovali dlahu fixující končetinu (a tím zmírnili bolesti). Nevěřili byste, jak toto v podstatě základní ošetření uleví od bolesti a napomůže hojení. Už druhý den po prvním ošetření se fenečka, která dostala “pracovní” jméno “Malinká”, přestala třást bolestí a začala se sama polohovat. Převazy se dělaly samozřejmě denně a rychlost granulace byla neskutečná. Od té doby už bylo nemožné ji uspat, protože Malinká už nikdy nepřestala intenzivně vrtět svým ocáskem. Musím říci, že jsme ještě několikrát museli zvažovat euthanazii, protože se vyskytly závažné komplikace, velmi frustrující byly hlavně ty, které přišly později, až po několika měsících léčby. Jenže ten ocásek jí vždycky zachránil. Jako by nám chtěla vždy říct “neboj, já se z toho dostanu!”
Léčba Malinké obnášela mimo jiné denní převazy déle jak půl roku. Celou tu dobu zde “visel Damoklův meč”- bude Malinka po tom všem schopna chodit bez dlahy nebo to všechno bylo zbytečné?
Musím přiznat, že kdybych toto štěňátko dostala hned po jeho nalezu, uspala bych ho. Jenže osud s ním měl jiné plány...
Vyšlo najevo, že 2,5 měsíční štěně nejspíše sražené autem leželo u kraje silnice cca 2 týdny. Jak mohlo štěně s tak závažnými zraněními přežít navzdory těžké dehydrataci, infekci, bez potravy a také v nesnesitelném horku 2 týdny? Už to byl velký zázrak. Pak se dostalo do útulku, kde se amputovala naprosto zničená, roztříštěná zadní noha a byla snaha ošetřit a zachránit taktéž strašně zdevastovanou přední nohu. V útulku štěně strávilo asi 14 dni. Jeho stav byl stale vážný a tak mi ho přivezli. Během pobytu v útulku odumřeli všechny zápěstní kosti, ale navzdory silné infekci se začala tvořit celkem slušně vypadající granulační tkáň, což je známka hojení. Přes velmi špatný celkový stav štěněte, přes infekci a všechno hnisání, přes silně znečištěné prostředí, ve kterém štěně přebývalo (ve vlastních exkrementech) - a dobra granulační tkáň?! Nevzdáme to! Rozhodnutí o euthanazii bylo odloženo.
Vše jsme řádně vyčistili, odstranili všechnu odumřelou tkáň a úlomky kosti a aplikovali dlahu fixující končetinu (a tím zmírnili bolesti). Nevěřili byste, jak toto v podstatě základní ošetření uleví od bolesti a napomůže hojení. Už druhý den po prvním ošetření se fenečka, která dostala “pracovní” jméno “Malinká”, přestala třást bolestí a začala se sama polohovat. Převazy se dělaly samozřejmě denně a rychlost granulace byla neskutečná. Od té doby už bylo nemožné ji uspat, protože Malinká už nikdy nepřestala intenzivně vrtět svým ocáskem. Musím říci, že jsme ještě několikrát museli zvažovat euthanazii, protože se vyskytly závažné komplikace, velmi frustrující byly hlavně ty, které přišly později, až po několika měsících léčby. Jenže ten ocásek jí vždycky zachránil. Jako by nám chtěla vždy říct “neboj, já se z toho dostanu!”
Léčba Malinké obnášela mimo jiné denní převazy déle jak půl roku. Celou tu dobu zde “visel Damoklův meč”- bude Malinka po tom všem schopna chodit bez dlahy nebo to všechno bylo zbytečné?
Dalším zázrakem v osudu Malinké byl fakt, ze nepotřebovala žádnou operaci a to navzdory všem očekáváním veterinárních specialistů. Malinká všem “vypálila rybník” Jistě si pamatujete, že všechny její zápěstní kůstky odumřely, takže v podstatě neměla zápěstí - uvazovalo se tedy o tzv. pancarpální artrodéze, kdy se tento prostor přemostí ploténkou a vloží se kostní štěpy. Tím pádem srostou kosti předloktí přímo s kůstkami záprstními. Již zde sice není kloub (tedy možnost pohybu), ale končetina může poskytovat alespoň oporu a pohyb pak vychází z ostatních kloubů, zejména loketního (i když ten byl také zničený). A jak si poradila příroda? Srostlo to proste samo, bez chirurgické intervence, což nikdo necekal:)
Malinká si “vyštěkala” cestu do Čech:) Bylo jasné, ze námi již zůstane- dat ji zpátky do útulku by pro ni byl rozsudek smrti- nikdo by ji nedělal převazy, které potřebovala, nikdo by ji neposkytl individuální péči a mezi ostatními psy by neměla šanci. Jenže Malinká je jak ze psích ocasku, velmi aktivní a uštěkaný pejsek. Lide kolem kliniky si začali na štěkot stěžovat a situace se stala vážnou a vyhrocenou. Soucit nečekejte. Malinká musela pryč, aby to “nezkazila” i ostatním pacientům. A kam jinam, než na doživotní dovolenou do Evropy:) |
Po příletu absolvovala specializované ortopedické vyšetření u jednoho z nejlepších odborníků v Čechách. Mělo padnout konečné rozhodnuti, co dál. Verdikt byl nelítostný- cely ten půlrok intenzivní péče a léčby byl zbytečný, ta noha nikdy funkční nebude. Dlaha byla sundána a Malinka se nepostavila... nikdy chodit nebude. Zklamání, zoufalství, frustrace. Po tom všem.
A pak se stal ten největší zázrak z těch všech zázraků v řadě, co nám Malinká ukázala.
Malinká to nikdy nevzdala a díky tomu je tady s námi, dělá nám velkou radost a s její energií bychom ji bez toho hendikepu snad ani nezvládli .Je velkým příkladem i pro nás, nikdy se nevdávejte!
A pak se stal ten největší zázrak z těch všech zázraků v řadě, co nám Malinká ukázala.
Malinká to nikdy nevzdala a díky tomu je tady s námi, dělá nám velkou radost a s její energií bychom ji bez toho hendikepu snad ani nezvládli .Je velkým příkladem i pro nás, nikdy se nevdávejte!