Lucky, nejstatečnější z nejstatečnějších
Menší fenku pískové barvy jsem pojmenovala Lucky - prošla si takovou smůlou a utrpením, že jsem chtěla, aby už se i na ni konečně usmálo štěstí.
Lucky se dostala do Billy´s Veterinary Hospital (České veterinární nemocnice v Káhiře) ve velmi žalostném stavu. Bylo hned patrné, že trpí velkou bolestí – proplakala celou první noc (a nikoliv z cizího prostředí). Ze stehna jí trčely zlomené kosti, rána byla zahnisaná, zápach neskutečný… V útulku prý byla 3 měsíce, nikdo neví, co bylo předtím. Nikdy jsem si jako veterinář v Čechách nedovedla představit, že pes s takovým zraněním, infekcí a velkou non-stop bolestí může přežívat měsíce bez pomoci v káhirských ulicích. Co infekce? Co sepse? To ale ještě zdaleka nebylo všechno…
Bylo nutné končetinu co nejdříve amputovat. Ještě předtím jsme udělali RTG. Jaký šok! Na snímku byla kompletně roztříštěná stehenní kost – vlastně jen stíny z bývalé kosti v důsledku těžké chronické infekce a …! Drát! Někdo si z fenky udělal pokusného králíka a snažil se roztříštěnou stehenní kost „spravit“ kusem drátu (rádoby cerkláží)! Pak ji zřejmě vyhodil zpět na ulici. Bohužel toto není ojedinělý případ, kdy „někdo“ využije zvířat z ulice ke svým účelům a pak se jich zbaví zpět na ulici. Před Lucky to bylo 3-měsíční štěňátko, nalezené na ulici s napůl otevřeným břichem a zhnisaným pahýlem uříznutého ocasu – „někdo“ si zkoušel kastraci a „kupírování“ ocasu u 3-měsíčního štěněte. A ještě před tím to byl německý ovčák v posledním tažení vyhozený v odpadcích za veterinární univerzitou s kanylou v noze… Ano, všude na světě najdete hodné a zlé lidi, jen někde je těch otřesných případů více… Ale zpět k Lucky. RTG také odhalilo již zhojené fraktury pánve, jedna z nich přímo v kyčli (bohužel té druhé „zdravé“ zadní nohy), což je za „normálních“ okolností nutno řešit chirurgicky, aby pejsek mohl znovu chodit. Opravdu nevím, jak přežila na ulici s roztříštěnou pánví a stehenní kostí a jak se tyto zlomeniny pánve včetně té v kyčli mohly úspěšně zahojit u podvyživeného zvířete s infekcí! I později MVDr. Jan Hnízdo, ortopedický specialista z Animal Clinic v Praze, řekl, že Lucky měla obrovské štěstí, když se především fraktura v kyčli (acetabulární fx) zhojila tak, že fenka může chodit a běhat a po nutné amputaci druhé zadní nohy je to vlastně její jediná opora. I v případě Lucky je to zázrak. |
Něco o amputacích. Bohužel je to u nás nejčastější chirurgický zákrok. I proto, že jsem měla mnohokrát možnost sledovat pejsky před a po amputacích, to nyní vnímám jinak než předtím jako veterinář v Čechách, kde se amputace naštěstí často provádět nemusí. Především se člověk musí odprostit pohlížet na to svým (lidským) způsobem myšlení a více vnímat zvíře, jak se chová. Pes nepřemýšlí o tom, že mu chybí noha, že teď se stal postiženým, invalidou a nebude moci fyzicky dělat spoustu věcí a aktivit, nelituje se, že může být i sociálně hendikepovaný, nemá strach z reakcí lidí/jiných psů, prostě to neřeší – protože zvíře (na rozdíl od nás lidí) plně žije přítomným okamžikem a velmi dobře můžete poznat, zda-li je šťastný či ne. Upřímně – kolik trápení nám přinese jen naše mysl, přemýšlení? Máme strach, trpíme úzkostí, jsme ve stresu z věcí, o kterých JEN přemýšlíme, že by se MOHLY stát, ale ve skutečnosti se opravdu stane jen málo z nich. Prostě se bojíme a trpíme předem z něčeho v budoucnosti, co se často vůbec nestane… Pes žije přítomným okamžikem tady a teď, nenerví se činností vlastní mysli.
Takže stejně jako u jiných pacientů, byla pro Lucky amputace vysvobozením po dlouhém utrpení. Často vidíme, že se pejskům uleví ihned po zákroku – jejich bolest byla větší než pooperační bolest po amputaci! (Samozřejmě mají analgetika a to v období před zákrokem i po něm. Jenže chronická, dlouho trvající bolest je velmi těžko zvladatelná, mnohem hůř než akutní bolest po operaci. A bohužel máme v Egyptě velmi omezené možnosti tlumení bolesti, nemáme k dispozici opiáty, nejúčinnější analgetika.)
Na mnoha případech jsem měla možnost vidět, že pejskům noha chybí (a řeší to) v podstatě jen několik hodin po operaci, než překonají období krátce po zákroku a „chytnou balanc“. Zpravidla už na nich nejdéle 24 hodin po amputaci nepozorujete chování, které by nějak naznačovalo, že ztrátou končetiny trpí. Spíše naopak – většině pacientů se velmi uleví, začnou jíst, začnou si hrát. Myslím, že se stačí podívat na některá videa pejsků po amputaci a každý může sám posoudit, zda takové zvíře může být šťastné!
Samozřejmě amputace je až posledním řešením jakýmkoliv jiným způsobem neřešitelného stavu, často život zachraňující a každý pacient je před tímto radikálním zákrokem velmi pečlivě hodnocen individuálně, kdy jsou zvažovány všechny možnosti a především kvalita budoucího života pacienta. Často se totiž u nás jedná o případy polytraumatické, kdy je postiženo více končetin. Některé pacienty konzultuji i s vícero specialistů, protože víc hlav víc ví.
A jak to dopadlo s Lucky? Lucky přineslo její jméno opravdové štěstí – má tu nejzodpovědnější, nejstarostlivější, nejtrpělivější a pro ni nejlepší paničku na světě i nového psího parťáka. A já jsem za to nesmírně šťastná a vděčná.
Takže stejně jako u jiných pacientů, byla pro Lucky amputace vysvobozením po dlouhém utrpení. Často vidíme, že se pejskům uleví ihned po zákroku – jejich bolest byla větší než pooperační bolest po amputaci! (Samozřejmě mají analgetika a to v období před zákrokem i po něm. Jenže chronická, dlouho trvající bolest je velmi těžko zvladatelná, mnohem hůř než akutní bolest po operaci. A bohužel máme v Egyptě velmi omezené možnosti tlumení bolesti, nemáme k dispozici opiáty, nejúčinnější analgetika.)
Na mnoha případech jsem měla možnost vidět, že pejskům noha chybí (a řeší to) v podstatě jen několik hodin po operaci, než překonají období krátce po zákroku a „chytnou balanc“. Zpravidla už na nich nejdéle 24 hodin po amputaci nepozorujete chování, které by nějak naznačovalo, že ztrátou končetiny trpí. Spíše naopak – většině pacientů se velmi uleví, začnou jíst, začnou si hrát. Myslím, že se stačí podívat na některá videa pejsků po amputaci a každý může sám posoudit, zda takové zvíře může být šťastné!
Samozřejmě amputace je až posledním řešením jakýmkoliv jiným způsobem neřešitelného stavu, často život zachraňující a každý pacient je před tímto radikálním zákrokem velmi pečlivě hodnocen individuálně, kdy jsou zvažovány všechny možnosti a především kvalita budoucího života pacienta. Často se totiž u nás jedná o případy polytraumatické, kdy je postiženo více končetin. Některé pacienty konzultuji i s vícero specialistů, protože víc hlav víc ví.
A jak to dopadlo s Lucky? Lucky přineslo její jméno opravdové štěstí – má tu nejzodpovědnější, nejstarostlivější, nejtrpělivější a pro ni nejlepší paničku na světě i nového psího parťáka. A já jsem za to nesmírně šťastná a vděčná.