Ellinka
Byl únor 2019 a v Káhiře vládla zima. Tak ošklivou zimu jsem ještě nezažila. Ano, v Káhiře nikdy nemrzne, nejnižší teploty přes den byly kolem 12 stupňů a v noci 6 stupňů. Jenže nikde není topeni a domy jsou stavěny velmi “lehce” pro teplé podnebí, okny většinou hodně profukuje. Uvnitř pak stále máte třeba 8 - 12 stupňů a v tom spát, pracovat, žít, ještě když třeba nemáte teplou vodu - no nic moc. O to těžší je to pro naše malé pacienty- štěňata. Naštěstí se dají sehnat aspoň ohřívací gumové lahve. Jiným závažným problémem jsou infekce a to především psinka. Viru psinky se v chladném počasí vyloženě daří- takže pravidelně každou zimu tato strašná choroba decimuje štěňata a mladé psy v útulku. Jediný způsob, jak s ní bojovat, je vakcinace. U nás naštěstí právě díky vakcinaci bylo toto onemocnění v podstatě eradikováno, díky bohu, protože je to jedna z nejhorších infekcí, jaké jsem viděla. I parvoviróza je snad o něco lepší- aspoň s ní můžete trochu lépe bojovat, přenáší se exkrementy, zvratky atd. a když je člověk opatrný, dává pozor, aby vždy vše pořádně vyčistil a vydezinfikoval, nějak to jde... ale psinka? Přenáší se kapénkovou infekcí- pes pšíkne a máte to všude. Vy můžete dodržovat veškerá opatření- rukavice, extra oděv, přezouvání, hygienická opatření, ale pokud jiní to nedodržují nebo nejsou schopni dodržovat (většinou z lenosti a ignorance) - nic nezmůžete a jen zoufale čekáte, až přijde horké počasí a virus zmizí. Aspoň pro tenhle rok... A přitom by stačilo tak málo - ochrana proti tomuto onemocnění nastává totiž již několik hodin po vakcinaci. Ellince bylo něco kolem 4 - 5 týdnu, když se dostala do útulku. Někdo/něco ji rozdrtilo obě přední nohy a zlomilo stehenní kost. Rozdrcená dolní část levé přední nohy pak v útulku odpadla. Souhlasila jsem s převozem na kliniku - dle vedeni útulku i zdravá štěňata v útulku mají 95% mortalitu. Ze 100 štěňat přežije 5... a vše by zvrátila vakcinace... |
Ellinku bohužel přivezli stejným autem na stejné dece jako den předtím pacienta s pokročilou psinkou, kterého jsem musela uspat- měl již pokročilou nervovou formu psinky a nezvladatelné křeče. Ellie se samozřejmě nakazila.
V tuhle chvíli se dostáváme tam, kde asi žádný veterinář být nechce a díky bohu, že v Česku tohle veterináři většinou příliš často řešit nemusí- a to rozhodnutí, které zvíře se bude zachraňovat a které už ne. Obětování jednotlivce pro lepší šance ostatních... I v některých útulcích v US je stále praxe, že všechna štěňata, která onemocní parvovirozou (nehledě na to, jakou mají šanci na uzdraveni), se utratí, aby neohrozila ostatní a infekce se v útulku nešířila. Po těch strašných zkušenostech s psinkou jsem se tehdy i já rozhodla, že z útulku už nepřijmu žádného pejska s příznaky onemocněné- ohrozil by všechny ostatní na klinice. A srovnávala jsem se s tím, že jsem věděla, že tam umřou...
Ellinka bojovala s psinkou přes 3 měsíce! Její vážná zranění byla už zhojena, ale virus ji terapii ještě dlouho potom. Prvních 5 dní po přijmu štěně přes všechno prosperovalo, pak se objevilo nechutenství, zvracení a průjem. U tak malého štěněte toto bývá často fatální. Nevím, jak mohla přežít tento první atak onemocnění. Takové štěně potřebuje intenzivní péči, krmení každé 3 - 4 hodiny, teplo! Bohužel jsem si ji nemohla vzít přes noc z kliniky domů, protože tam už jsem měla další 2 štěňata, která jsem nemohla ohrozit. Ellinka musela přes noc prostě vydržet s ohřívací gumovou lahví a s podkožní infuzi... Asi po 5 dnech se její stav přesto začal lepšit a ona začala zase sama jíst. Virus se ale chystal k dalšímu a ještě silnějšímu útoku... bylo to jako na houpačce a zvracení a průjem trvaly další měsíc a půl. Když už si člověk myslel, že už bude dobře, že už je to pryč, přišlo respiratorní postižení, pneumonie - další atak viru. Pak už se prolíná zvracení, průjem, kašel, průjem, kašel, hnisavý výtok z nosu, zvracení, průjem, kašel a KÝCHÁNÍ a tím pádem další šířeni viru! A když tohle všechno zraněné štěně navzdory očekávaní překoná, začnete se modlit, aby nepřišla další fáze - ta konečná- nejhorší z nejhorších neurologická forma psinky! Ta forma, na kterou jsme se na veterinární univerzitě při výuce dívali naštěstí už jen na videu (právě díky eradikaci vakcinací), která děsí každého veterináře.
Ellinka mela obrovské štěstí! Tato fáze u ní nenastala, její imunitní systém zapracoval!
S kontaminaci infekčního hospitu virem psinky jsme bojovali několik měsíců- pak přišlo léto, horka a vysvobození! Celkem se na klinice léčili 3 pejsci s psinkou, přežila jen Elli. Díky velkému úsilí se virus podařilo “udržet” jen v izolovaném infekčním hospitu a žádný jiný pacient z kliniky nebyl nakažen.
Ellinčiny zlomeniny se dobře zhojily i bez chirurgické intervence - i díky tomu, že Elli byla tak maličké rostoucí štěně.
Z Elli se stala krásná sebevědomá dáma a dělá radost své adoptivní rodině❤️
Elli jako jeden z mála pejsků PŘEZILA PSINKU, navzdory svým vážným zraněním!
V tuhle chvíli se dostáváme tam, kde asi žádný veterinář být nechce a díky bohu, že v Česku tohle veterináři většinou příliš často řešit nemusí- a to rozhodnutí, které zvíře se bude zachraňovat a které už ne. Obětování jednotlivce pro lepší šance ostatních... I v některých útulcích v US je stále praxe, že všechna štěňata, která onemocní parvovirozou (nehledě na to, jakou mají šanci na uzdraveni), se utratí, aby neohrozila ostatní a infekce se v útulku nešířila. Po těch strašných zkušenostech s psinkou jsem se tehdy i já rozhodla, že z útulku už nepřijmu žádného pejska s příznaky onemocněné- ohrozil by všechny ostatní na klinice. A srovnávala jsem se s tím, že jsem věděla, že tam umřou...
Ellinka bojovala s psinkou přes 3 měsíce! Její vážná zranění byla už zhojena, ale virus ji terapii ještě dlouho potom. Prvních 5 dní po přijmu štěně přes všechno prosperovalo, pak se objevilo nechutenství, zvracení a průjem. U tak malého štěněte toto bývá často fatální. Nevím, jak mohla přežít tento první atak onemocnění. Takové štěně potřebuje intenzivní péči, krmení každé 3 - 4 hodiny, teplo! Bohužel jsem si ji nemohla vzít přes noc z kliniky domů, protože tam už jsem měla další 2 štěňata, která jsem nemohla ohrozit. Ellinka musela přes noc prostě vydržet s ohřívací gumovou lahví a s podkožní infuzi... Asi po 5 dnech se její stav přesto začal lepšit a ona začala zase sama jíst. Virus se ale chystal k dalšímu a ještě silnějšímu útoku... bylo to jako na houpačce a zvracení a průjem trvaly další měsíc a půl. Když už si člověk myslel, že už bude dobře, že už je to pryč, přišlo respiratorní postižení, pneumonie - další atak viru. Pak už se prolíná zvracení, průjem, kašel, průjem, kašel, hnisavý výtok z nosu, zvracení, průjem, kašel a KÝCHÁNÍ a tím pádem další šířeni viru! A když tohle všechno zraněné štěně navzdory očekávaní překoná, začnete se modlit, aby nepřišla další fáze - ta konečná- nejhorší z nejhorších neurologická forma psinky! Ta forma, na kterou jsme se na veterinární univerzitě při výuce dívali naštěstí už jen na videu (právě díky eradikaci vakcinací), která děsí každého veterináře.
Ellinka mela obrovské štěstí! Tato fáze u ní nenastala, její imunitní systém zapracoval!
S kontaminaci infekčního hospitu virem psinky jsme bojovali několik měsíců- pak přišlo léto, horka a vysvobození! Celkem se na klinice léčili 3 pejsci s psinkou, přežila jen Elli. Díky velkému úsilí se virus podařilo “udržet” jen v izolovaném infekčním hospitu a žádný jiný pacient z kliniky nebyl nakažen.
Ellinčiny zlomeniny se dobře zhojily i bez chirurgické intervence - i díky tomu, že Elli byla tak maličké rostoucí štěně.
Z Elli se stala krásná sebevědomá dáma a dělá radost své adoptivní rodině❤️
Elli jako jeden z mála pejsků PŘEZILA PSINKU, navzdory svým vážným zraněním!